Povím vám, že udržovat opravdu dobré vztahy, kde se nikdo nehádá je velice složité. Ano, věřte mi nebo ne, ale je to vážně obtížné. Já sama jsem toho živým důkazem. Bohužel naše rodina má asi zálibu v tom, že se vždycky musí někdo s někým pohádat, a to většinou v takové nejméně příjemné situaci. Třeba si vzpomínám, že naposledy, když jsme slavili narození dítěte mého bratra tak za dvě tři hodiny všechno bylo opravdu perfektní. Řekla jsem si, že všechno bude asi dokonalé, a to úplně do samého konce. Jenomže, co jsem si to myslela? Po pár hodinách se tam začal hádat můj strýc právě s mým bratrem.
Bylo to opravdu hrozné. Také musím říct, že takové vztahy nemám vůbec ráda, dokonce ani doteď nevíme, proč se ti dva vlastně hádali, protože ani jeden nám nechtějí říct, co bylo předmětem hádky. Asi se za to stydí anebo oba dva ví, že to byla úplná blbost. Že to byla taková blbost, že to nestojí ani za řeč a oba dva se stydí, že se kvůli takové blbosti a kvůli takové maličkosti vůbec museli pohádat. A že potom museli zkazit takovou krásnou oslavu, kdy se slavilo narození dítěte. Řekla jsem si, že až dítěti bude třeba sedmnáct nebo osmnáct let, že mu tohle všechno řeknu, že se stále jenom lidé hádali, a to dokonce i na jeho den narození.
Myslím si, že tohle je škoda. Podle mého názoru by lidé spíše měli dbát na to, aby všichni v rodině byli klidní, protože potom spravovat nějaké narušené vztahy a nějaké hádky v rodině je velice obtížné. Proto jsem si řekla, že kdyby náhodou někdo vyjel po mně, nebo se se mnou chtěl někdo pohádat, tak raději sklopím oči, sklopím uši a raději půjdu pryč, protože alespoň mi nikdo nebude vyčítat, že já jsem důvodem hádky, nebo že já jsem se také nějaké hádky zúčastnila. Opravdu tohle nemám ráda a raději budu za flegmatika a odejdu. Myslím si, že je lepší hrát tichého člověka a být v klidu než být potom ten zlý.